...signálům na UNITEDu 2011

Sobota 27. 8. 2011, 23:00, foyer DK Vsetín, zákoutí pod schodama:
Vytahujeme z pod stolu velké krabice a skládáme do nich trička, přepočítáváme knížky, odšpendlujeme z nástěnky náušnice a placky, štosujeme knížky. Přepočítáváme peníze v pokladně i zboží ukládané do krabic. Zalepujeme krabice, vypínáme notebooky, smotáváme prodlužky, odnášíme stoly a uklízíme židle. Trávíme několik posledních chvil ve stánku (no, teď už spíš jen pozůstatku po stánku) signálů. Ještě sundat plachtu a všechny plakáty a můžeme toto místo opustit...

Místo, kde jsme strávili tři supernáročné dny v plném pracovním nasazení a v příšerném dusnu a horku (to asi aby nám nebylo líto, že jsme nebyli v Madridu). Místo, kde jsme se smáli a navazovali nová ekumenická přátelství nebo naopak řešili rozsáhlé mezikřesťanské spory. Myslím, že každý z nás se tu zase o trochu více naučil trpělivosti, toleranci a umění hledat kompromisy. Kdybych napsala, že to bylo lehké, nebyla by to pravda. Ale kdybych nepsala, že to bylo otravné, vysilující a nic nám to nepřineslo, byla by to pravda ještě míň. Bylo to těžké a naplňující zároveň.

Práce na stánku na rozdíl od již tradičních akcí, jako je třeba diecézko v Brně, spočívala hlavně ve vysvětlování, co jsou signály. Snad 80% lidí, kteří nás navštívili, o nich nikdy neslyšeli. Proto jsme pořád dokola vysvětlovali a ukazovali, jak jsou naše signály fajn, a co můžou přinést:-) Hodně lidem se tato myšlenka líbila, rovnou se registrovali nebo i autorizovali (za což u nás dostali čokoládku) a nechávali se slyšet, že to musí říct dalším děckám ve sboru, spolču, atd.

Proto si myslím, že se dá říct, že stánek plnil svůj hlavní účel - rozšířit signály do všech křesťanských církví, ať můžeme zažívat ekumenismus v praxi. Zřídka se stávalo, že by skupina lidí nacházející se v okruhu několika metrů od stánku byla složena z lidí jednoho vyznání. Seděla tam vedle sebe katolička s adventiskou a sestrama z apoštolské církve, nedaleko postával baptista... Kristem propojeni, proměněni, povoláni se opravdu naplňovalo.

A tak jsme trička a knížky sbalili do krabice a peníze do pokladny, ale mnohem důležitější věci jsme si "sbalili" do svého srdce. Poznání, že jen proto, že někdo je jiného vyznání než já, ještě nemusí být exot. Niterný zážitek Boží přítomnosti, kdy jsme ho všichni, tak rozdílní, přece jedním hlasem chválili. Touhu po opravdovém přátelství s Ním, ale i všemi našimi bratry a sestrami v Kristu. Povzbuzení, že ve víře nejsme sami a že Bůh nás nenechá ve štychu. A mnohé další...

Snad se nám alespoň část z toho podařilo zprostředkovat. Snad alespoň část té příjemné atmosféry, která vládla na festivalu, zůstane v našich vztazích i po jeho skončení. Snad se nám bude líp navazovat mezikřesťanský dialog. A snad k tomu všemu přispějí i signály.cz.